kormoutiti ned. (3. mn. -í, trp. -cen) 1. (koho, 4. p.) zarmucovat, rmoutit, soužit: syn kormoutí otce špatným chováním; taková maličkost vás nemusí k. 2. zast. a kniž. (co) zachmuřovat, kalit: slzy dešťové kormoutily oblohu (Wint.); lijavec kormoutil staré kaluže (Otč.); — kormoutiti se ned. 1. (~; čím, nad čím; řidč. z čeho) (o osobě) soužit se, trápit se: kormoutil se pomyšlením na nebezpečí; kormoutilo se jí srdce smutkem; k. se nad nemocnou, z neúspěchu 2. řidč. (o věci) svírat se, kroutit se: doutník se na zažehnutém konci kormoutil (Herrm.); útroby se kormoutily (Čech) ○ předp. z-, z- se; → nás. kormoutívati, kormoutívati se (o) bez předp.