kornout, -u m. (6. j. -u, -ě) (z lat. zákl.) 1. papírový sáček zužující se do špičky: k. s kořením, s kaštany; k. bonbónů; kroutit, lepit k-y 2. tvar takového sáčku n. předmět tohoto tvaru: listí na stromech se stáčelo v k-y; k-y hasicích přístrojů; oplatkový k. se zmrzlinou; → zdrob. kornoutek, -tku m. (6. mn. -tcích): k. kmínu; našpulit ústa do k-u; k-y uší; piškotové k-y druh pečiva: příd. kornoutkový; — kornoutový příd.: květiny v k-é manžetě; k. papír na kornouty; → přísl. *kornoutově: sváté listí stře se k. po lesích (Šal.)