korunovati ned. i dok. 1. (koho na koho, za koho, kým; koho, 4. p.) konat, vykonat obřad korunovace, nastolovat, nastolit korunovací: František Josef I. se nedal k. na krále českého; k. někoho za krále, králem; korunovaní vládcové středověké Evropy; korunované hlavy; přen. panovníci 2. (koho za koho; koho, 4. p.) věnčit, ověnčit zprav. k poctě n. k oslavě, zvl. umělce vavřínovým věncem: Petrarka byl korunován za básníka; těžce se probíjel, dnes je korunovaný básník uznávaný; zast. k. cenou Akademie vyznamenat; zhrub. korunovaný hlupák, vůl náramný 3. jen ned. kniž. (co) jako koruna zdobit, věnčit: její vlasy korunoval věneček perel; hory korunované sněhem 4. (co čím) úspěšně dokončovat, dokončit; vyvrcholovat, vyvrcholit; (co) být úspěšným zakončením, vyvrcholením něj. úsilí ap.: k. své vyprávění vzpomínkou na zvláštní příhody; – zdárný výsledek korunoval dlouholeté dílo; snaha byla korunována úspěchem ○ předp. o-