kosý příd. poněk. zast. šikmý: k-é oči; k. pohled ze strany, nepřímý; šátek na k-o (ps. též nakoso); mat. k. úhel ostrý n. tupý; loď. k-á plachta jedna z kosatek (na čnělce); → přísl. kose, koso: heranice sešinutá jaksi k-e (A. Mrš.); hlavu nosil k-o nachýlenu (Hol.); pohlédnout na někoho k-e úkosem; → podst. kosost, -i ž.: k. pohledu; — v. též kosou