kosmopolita, -y (1. mn. -é) (*kosmopolit, -a) m. (kosmopolitka, -y ž.) 1. stoupenec kosmopolitismu 1, 2; světoobčan: básník k.; povýšenost k-tky (Til.); buržoazní k-é a odpůrci proletářského internacionalismu 2. biol. kosmopolit živočich n. rostlina vyskytující se ve všech světadílech; — kosmopolitický [-ty-], kosmopolitní příd.: k-á společnost; básník je národní a přece k-ický; k-ní prostředí, k-ní evropský vkus; k-é tendence, prvky; → přísl. kosmopoliticky, kosmopolitně: být založen k-icky; cítit k-ně; k-ně bezvýrazný