kostra, -y ž. (2. mn. -ter) 1. soubor všech kostí v těle (obratlovců) v jejich přirozené poloze podporující svalstvo: k. lidská, zvířecí; valach byl hubený až na kostru velmi vychrtl; to je k. kůží potažená, živá k. velmi hubený tvor; zool. chitinová k. chitinový kryt těla členovců; kožní k. vyvinutá zkostnatěním kůže (u ještěrů) 2. expr. tělo: vstal, narovnal kostru; ♦ prohnat někomu kostru unavit ho n. též vytrestat ho; zhrub. pohnout, hnout kostrou udělat (rychlejší) pohyb, vstát, dojít někam ap. (rychle), pospíšit si vůbec 3. zařízení z pevného materiálu tvořící podstatu něj. konstrukce, stavby ap.; opěrné zařízení vůbec; základ, opora: k. lodi, stanu, kola, deštníku; stav. nosná konstrukce (tvořená pilíři a trámy); ocelová k. mrakodrapu; kostry panelových domů; elektr. k. turbogenerátoru 4. základní, podstatné články něj. duševní práce; osnova, základ: dějová k. románu, dramatu; k. přednášky; → zdrob. kostřička, -y ž.: k-y ptáků