kost, -i ž. (mn. 1., 4. -i, 3. -em, 6. -ech, 7. -tmi) 1. pevná tkáň sloužící jako nosná část těla obratlovců n. ochranný kryt důležitých ústrojí: silné kosti; zlomit si klíční k.; koupit maso s kostmi; ohlodávat kosti; rybí k.; slonová k. slonovina; být vychrtlý na k., být k. a kůže velmi hubený, takže se zřetelně rýsují kosti; stisknout, až kosti praskají silně; starosti suší kosti (Rais) tělesně vyčerpávají; mít v břiše kosti nerad se ohýbat, být pohodlný, líný; být jen člověk z masa a kostí pouhý člověk s lidskými chybami; postava románu z masa a kostí životná; umrzlo na k. silně, do tvrda; být promrzlý na k. důkladně; mráz proniká až do kostí; hvizd projel až do kostí zazněl intenzívně, ostře, pronikavě; od kosti dobrý člověk, dobrák od kosti bytostně, celou svou podstatou; být kantor (voják ap.) od kosti svým přirozeným založením; je altruista do morku kostí; být do kosti proniknut cizím vlivem naveskrz, úplně; anat. k. stehenní, pažní, kyčelní, hrudní, lebeční 2. kosti mn. expr. tělo, tělesná podstata člověka: mít, natáhnout, protáhnout své staré kosti; mít už staré kosti být stár; mít zdravé kosti být zdráv a čilý; hledám, kde bych složil kosti usedl n. uložil se k odpočinku; složit kosti v rodné zemi zemřít a být pochován; až z našich kostí mstitel vstane (Bezr.) 3. všech svatých kosti (Ner.), svaté kosti (Svět.) zast. ob. pečivo v podobě dvou zkřížených kostí; zdrob. k 1, 3 kůstka, kůstečka v. t., k 1 kostička, řidč. expr. kostečka (†kostka, Něm. aj.), -y ž.: rozdrcené k-y prstů; obírat kuřecí k-y; spolknout rybí k-u; dítě útlých kosteček (Šal.)