kostel, -a m. (6. j. -e, 6. mn. -ích, -ech) 1. budova pro křesťanskou bohoslužbu; chrám: k. svatého Václava; klášterní, farní k.; gotický k.; ticho jako v k-e; do hostince se nahrnulo lidí jako do k-a mnoho; přen. celý k. zpíval věřící v kostele při mši; ♦ ještě ji do k-a nevede není jisto, zda si ji vezme; já tě naučím v k-e hvízdat co se patří 2. služby boží, mše, pobožnost: v poledne bylo po k-e; chodit do k-a †3. církev: k. u Slovanů je čistě národní (Ner.); jsem svatého římského k-a dobrý syn (Jir.); → zdrob. kostelík, -a, řidč. -u m. (6. j. -u, 6. mn. -cích); kostelíček, -čka, řidč. -čku m. (6. mn. -čcích, -čkách): k. s věží nízkou (Erb.); ♦ není k-čka, aby v něm nebylo kázáníčka i ve spořádané rodině, i mezi hodnými lidmi bývají někdy rozmíšky; expr. *kostýlek, -lka, -lku m. (6. mn. -lcích): dřevěné k-y (K. Čap.)