kostelník, -a m. (6. mn. -cích) (kostelnice v. t.) kostelní zřízenec pečující o kostelní potřeby a přisluhující při obřadech: k. u Svatého Jakuba; přen. hanl. političtí k-ci přisluhovači; expr. pálený k. prohnaný člověk, chytrák, šibal; → expr. zdrob. kostelníček, -čka m. (mn. 1. -čkové, -čci, 6. -čcích)