kotel, -tle, -tlu m. (6. j. -i, -u, 6. mn. -tlích, -tlech) 1. kovová nádoba, zprav. válcovitá a vespod zaoblená, používaná k vaření n. ohřívání přímo nad plameny n. k růz. průmyslovým účelům: k. polní kuchyně; přikládat pod kotlem; měděný prádelní k.; vře to v něm jako v přetopeném kotli; supěl jako k. silně; tech. k. destilační, vyluhovací, impregnační; parní k. soustava nádob a trubek, v níž se přívodem tepla přeměňuje voda na páru o vyšším než atmosférickém tlaku: ležatý, stojatý, lokomotivní, lodní parní k.; k. ústředního topení 2. věc n. prostor tvarem připomínající kotel: horský k.; vyprostit vojsko z obchvatného kotle z nepřátelského obklíčení; geol. ledovcový k. k-ar II, cirk(us); mysl. nejhlubší část jezevčího brlohu; hud. kotle mn. bubny s měděným ozvučným kotlíkem, které lze ladit na určitý tón, tympány, → zdrob. kotlík, kotlíček v. t.; kotýlek, -lku m. (6. mn. -lcích)