kotník, -u m. (6. j. -u, 6. mn. -cích) vystouplý konec kosti v kloubu nad chodidlem, v zápěstí ruky a na prstech: mít vyvrtnutý k.; brodit se po k-y v blátě; napadlo sněhu po k-y; sukně dosahovala ke k-ům; nesahá mu (ani) po k-y, přen. vůbec se mu nemůže rovnat; klepat k-y prstů do stolu; anat. hmatná vyčnívající dolní část bércových kostí; zevní k.; vnitřní k.; → zdrob. kotníček, -čku m. (6. mn. -čcích, -čkách); příd. kotníčkový: k-é boty sahající po kotníky