kotviti ned. (3. mn. -í) 1. (o lodi) stát na kotvách: loď kotví v přístavu; přen. expr. na návsi kotví kolotoč a komediantské vozy 2. kniž. (zř. zast. též kotviti se) (v čem) tkvít, záležet: příčiny hospodářských krizí kotví v nespravedlivém společenském řádu; hluboko v srdci kotví přátelství; zř. zast. moudrost se kotví v lidském duchu (Sab.) 3. elektr. (co) zajišťovat kotvou: k. stožár, anténu ○ předp. za-; → nás. kotvívati (o) bez předp.