kousek, -sku, expr. -ska m. (6. mn. -scích, -skách) zdrob. ke kus 1, 2, 7: ukrojit k. chleba; dej mi k.; rozbít něco na kousky; k. uhlí; zrýt k. zahrady; přečíst k. povídky; krájet, jíst ap. něco k. po kousku postupně; dělat něco po kouscích ne v celku; vyprovázet někoho k. cesty; procestovat hezký k. světa značnou část; ob. přijít na k. řeči popovídat si; nemá ani kouska rozumu, srdce, cti, svědomí ani trochu, ani špetku; – koupit si u cukráře tři kousky; k. mýdla; to je výstavní k. exemplář; podařilo se nám vykrmit pěkný k. kus dobytka; zahrát taneční k. drobnou n. lehčí hudební skladbu; – expr. to byl mistrovský k. výkon, skutek, čin; provádět všelijaké kousky darebnosti; husarský k. vyzývavě odvážný čin; iron. vyvést někomu pěkný k. něco nepěkného; → expr. zdrob. kousíček, -čku (6. mn. -čcích, -čkách), kousínek, -nku (6. mn. -ncích, -nkách), kouštíček, -čku (6. mn. -čcích, -čkách), kouštínek, -nku (6. mn. -ncích, -nkách) m.