kout, -a, zast. -u m. (6. j. -ě) 1. místo, prostor mezi stýkajícími se stěnami; roh: v koutě (pokoje) stojí kamna; pes zalezl do kouta; k. zásuvky; besídka v koutě zahrady; ♦ chodit z kouta do kouta přecházet po místnosti, po bytě ap., zprav. v bezradnosti; bída křičela ze všech koutů z celé domácnosti; mít oči ve všech koutech všeho si všímat; ob. vymetat s někým všechny kouty ukládat mu všelijaké, zvl. podřadné a nepříjemné práce; sedávej, panenko, v koutě, budeš-li hodná, najdou tě (přísloví) sedávej doma, bud skromná, chovej se nenápadně, tak se vdáš 2. (2. j. jen -a) zast. ob. šestinedělí: žena se čeká do kouta (Staš.) je před porodem; být v koutě; dostat se do kouta porodit; přinést něco do kouta dar rodičce 3. expr. odlehlé, zapadlé místo; zákoutí, zátiší, ústraní: zapadlý venkovský k.; sjíždět se ze všech koutů vlasti krajů; neznámý k. staré Prahy; zná tam každý k. i odlehlá místa; → zdrob. koutek, kouteček v. t.