kouzelník, -a m. (6. mn. -cích) (kouzelnice, -e ž.) 1. kdo zná a provozuje kouzla (ve význ. 1); čaroděj: zlý k. v pohádce; indičtí k-ci; baba k-e 2. kdo umí provozovat kouzla (ve význ. 2); eskamotér 1: cirkusový k. 3. expr. kdo dovede působit silným půvabem: k. slova, tónů (o básníkovi, virtuosovi, hudebním skladateli); černooká k-e půvabná svůdná žena; expr. zdrob. kouzelníček, -čka m. (mn. 1. -čkové, -čci, 6. -čcích)