kouzelný příd. 1. působící kouzlem (ve význ. 1); čarodějný, zázračný, divotvorný: k-á moc; k. kobereček; k-á čapka; pohádkový k. proutek; jako když k-m proutkem švihne naráz, nenadále; na poutích se prodávaly k-é obálky s neznámým obsahem, kt. měl překvapit; k-é pometlo lidový název čarověníku; k-á svítilna (dř.) primitivní promítací přístroj, laterna magika 2. expr. neobyčejně krásný; čarovný, okouzlující: k-á krása, hudba; k. obraz; k-á krajina; hovor. to je k-é!; → přísl. kouzelně: expr. k. krásný kraj; → podst. kouzelnost, -i ž. expr. kouzlo, půvab: pohádková k. krajiny