kovář, -e m. (živ.) (kovářka v. t.) kdo zpracovává kovy kováním: k. ková podkovy; přední, pomocný k.; k-i na stavbě; Lešetínský k. básnické dílo Svatopluka Čecha; ♦ lépe jít ke k-i než ke kováříčkovi (pořek.) k odborníkovi, k nejpovolanějšímu člověku; k-ova kobyla chodí bosa (pořek.) to, co někdo vyrábí n. s čím obchoduje, sám nemá; — kovář, -e m. (neživ.) (4. j. -ře) 1. starý český lidový tanec: tančit k-e 2. hřib se světle hnědým, naspodu červeně zbarveným kloboukem a s červenavým třeněm, s dužninou žlutou, po rozříznutí silně modrající; hřib kovář (bot.); → zdrob. kovářík, kováříček v. t.