krájeti ned. (3. mn. -ejí, rozk. -ej, přech. přít. -eje) (co) 1. dělit na části, kousky, zprav. nožem: k. chléb, maso; k. kůži; ♦ mluví, jako když máslo krájí (čast. másla ukrajuje) jemně, nasládle, lichotně; mluví, jako by zlato krájel skoupě; je tu kouř, vzduch, zápach, že by se dal k. hustý, špatný, nepříjemný; kdyby je byl krájel, nebyl by ze žádného slova dostal (Něm.) za žádných okolností 2. oddělovat nožem ap. části, kousky od něj. celku; oddělováním vytvářet: k. z bochníku krajíc po krajíci; k. nudle; tak tenké plátky salámu se špatně krájejí ○ předp. na-, o-, od-, po-, pře-, při-, roz-, s-, vy-; → nás. krájívati (o) bez předp.