král, -e m. (1. mn. -ové) (královna v. t.) 1. titul panovníka v někt. monarchiích, zprav. dědičný: čeští k-ové z rodu Přemyslova; Jiří z Poděbrad, volený k. český; švédský k.; římští k-ové; byl jednou jeden k. (v pohádkách); k. nebeský (náb.) bůh, Kristus; k. pekla Lucifer; svatí tři králové (Kašpar, Melichar, Baltazar) kt. se podle bibl. podání přišli poklonit narozenému Kristu; hoši dělali tři krále (v přestrojení za ně) chodili koledovat; Tří králů, na Tři krále 6. ledna; – pro pána krále! (ps. též propánakrále) v platnosti citosl. vyjadřuje leknutí n. podiv; vypravovat se, chystat se jako chudý k. do boje (žert.) pomalu, zdlouhavě se k něčemu připravovat; za krále Holce byla za groš ovce (pořek.) za vlády Ladislava Pohrobka, tj. kdysi dávno bylo velmi lacino; za krále Holce (Jir.) velmi dávno; na Tři krále o hodinu dále (pořek.) kolem 6. ledna je den o hodinu delší; – v míst. jm. Králův Dvůr (u Berouna); Královo Pole (část Brna); nár. jízda králů (o svatodušních svátcích) 2. kdo velmi vyniká nad své prostředí n. je přední ve svém oboru: k. střelců; k. ptactva orel; k. zvířat, pouště lev; k. pěvců slavík; ocelový, automobilový, petrolejový aj. k. (v kapit. zemích) podnikatel ovládající monopolisticky výrobu oceli, automobilů, těžbu nafty ap.; mezi slepými jednooký králem (přísloví) v prostředí nízké úrovně může vyniknout i člověk s malými schopnostmi, znalostmi ap. 3. šach. hlavní figura v šachové hře: ztráta krále znamená mat; v kuželkách prostřední kuželka na kuželníku: srazit krále; kart. karta s obrazem krále: červený, žaludský, kulový, zelený aj. k.; zdrob. králík, králíček v. t.; ž. králová v. t.