krása, -y ž. 1. vlastnost toho, co je krásné, co vzbuzuje pocit libosti a obdivu; sličnost (op. ošklivost, škaredost, šerednost, ohyzdnost): ženská, dívčí k.; tělesná, duševní k.; růst do krásy; objevit se v celé, plné kráse; dokonalost a k. uměleckého díla 2. krásná věc n. osoba, něco krásného, krásné věci: přírodní krásy; tys to, moje kráso? (Něm.) krásko; ale je to k. den! (Baar); moje mladé časy neužily krásy (píseň)