krásný příd. (2. st. krásnější, kniž. krasší) 1. (při pohledu, poslechu ap.) působící velmi libě, esteticky, působící krásou, líbící se, velmi hezký, velmi pěkný; spanilý, sličný (op. ošklivý, škaredý, šeredný, ohyzdný): k-á žena; k. dům; k-á květina; k. zjev; k-á vazba; k-á hudba, k. den; k-é pohlaví ženy; k-á literatura, k-é písemnictví básnictví a umělecká próza; k-á próza umělecká; ♦ udělat něco pro něčí k-é oči nezištně, nesobecky 2. vzbuzující plné uspokojení svou hodnotou, nejlepší, jaký je možno si přát: má k-é vysvědčení; dostat k-é místo; mít k-é vlastnosti; k. skutek ušlechtilý; iron. to by bylo k-é (čast. pěkné), aby... nelze souhlasit s tím, že by 3. expr. veliký, značný: k. plat; k-é věno; to je k. věk; mít k-ou příležitost 4. expr. vyjadřuje jen náladové oživení situace: jednoho k-ého dne přišel; — zpodst. krásno, -a s. kniž. krása: kult krásna; umělecké k.; → přísl. krásně, krásno v. t.; → podst. *krásnost, -i ž.: k. formy (Tyrš) krása