krásti ned. (1. j. kradu, rozk. kraď, min. kradl, trp. kraden, přech. přít. krada) (co) brát bez dovolení majitele cizí věc se zištným záměrem; dopouštět se krádeže: zloděj krade; kradená věc pocházející z krádeže, ukradená; přen. k. čas k něčemu stěží si najít, vyšetřit; ♦ k. pánubohu čas nic nedělat, zahálet; já nekradu, copak kradu? nemám na to, nemám dost peněz na takové výdaje; kdo lže, ten krade (pořek.) ze lhářů se stávají zloději; krade jako straka (pořek.) bere všechno, co mu přijde pod ruku; — krásti se ned. 1. opatrně n. tajně jít; plížit se: k. se jako zloděj; tiše se kradl ke dveřím 2. sotva pozorovatelně, nenáhle se pohybovat, někam samovolně vnikat: slzy se jí kradou do očí; do mysli se kradou pochybnosti ○ předp. na-, o-, od- se, po-, při- se, roz-, u-, v- se, vy-, vy- se