krátký příd. (2. st. kratší) 1. mající na délku malý rozměr (op. dlouhý): k-á nit; k-é šaty; k. rukáv; nejkratší cesta; (při sportovní hře) k-é přihrávky, přihrávky na k-ou vzdálenost; k. doutník druh krátkých levných doutníků, krátké; k. film; k-á střelná zbraň měřící méně než 18 cm; ♦ lež má k-é nohy (daleko neujde) (přísloví) vyjde brzo najevo; mít k-ou paměť brzo zapomínat; dlouhé vlasy, k. rozum (pořek.) (posměšně o ženách); hovor. expr. být na někoho, na něco k. nestačit na někoho, nemít dosti schopností něco vykonat, dost vlivu něčeho dosáhnout ap.; (dř.) elektr., dnes neodb. k-é spojení zkrat; sděl. tech. k-é vlny (u rozhlasových přijímačů) mající vlnový rozsah 11-50 m; velmi k-é vlny mající vlnový rozsah pouze několik metrů; kuch. k-é máslo s malou soudržností; zast. zbož. k-é zboží krejčovské potřeby aj. drobné zboží 2. mající malý časový rozsah, trvající nedlouhou dobu: k. život; v zimě jsou dni k-é; k-á přestávka; k. dech, odpovídat k-mi slovy stručně, úsečně; ♦ udělat něčemu k. konec rychle, brzo něco skončit; tady je k-á pomoc snadná; jaz. k-á samohláska, slabika; — zpodst. krátké, -ho s. (*krátká, -é ž.) druh krátkých levných doutníků; — zpodst. *krátko, -a s. krátký čas: před krátkem (Drda, Nový) nedávno; v tom krátku svého života (Fuč.); přijet jen na k. (ps. též nakrátko); → přísl. krátce v. t., krátko v. t.; → podst. krátkost v. t.; — v. též nakrátce, nakrátko, vkrátce, vkrátku, zakrátko