krčiti ned. (3. mn. -í) (co; čím) stahovat do záhybů; vraštit, ohýbat, pokrčovat: k. nos; k. čelo; k. nohy v kolenou; k. (si) sukni, obl. mačkat; ust. spoj. k. ramenem, rameny, řidč. ramena zdvíhat na znamení pochybnosti n. bezradnosti; ♦ k. nos, nosem nad někým, něčím pohrdat někým, něčím; — krčiti se ned. 1. svrašťovat se: čelo se krčí usilovným přemýšlením; látka se krčí, obl. mačká se 2. choulit se, tisknout se: k. se ke kamnům; v trávě se krčí chudobky; pod lesem se krčí vesnička je ukryta 3. (před kým; ~) chovat se příliš skromně, poníženě, bojácně n. též vyhýbavě, rozpačitě: k. se před pány; jen se krčí, že nemůže nic dělat (Rais) ○ předp. na-, na- se, po-, po- se, při-, při- se, s-, s- se; → nás. krčívati, krčívati se ○ předp. po-