krůpěj, -e (†krůpě, -ě, Čel.) ž. kniž. kapka: k-e deště, rosy; na čele mu stály k-e potu; bránit se do poslední k-e krve; přen. mít v srdci k. hořkosti nepříjemný pocit hořkosti; zem jest jen k. v moři přírody (Krásn.); → zdrob. krůpějka, krůpějička (Čap.-Ch.), -y ž.