krajina, -y ž. 1. území, zprav. se zřetelem k přírodnímu utváření; kraj 3, končina: horská k.; krása české k-y; kniž. k. snů; odebrat se do krajin věčnosti zemřít 2. obraz zpodobující krajinu; krajino malba 2: nad stolem visela k. v širokém rámu 3. anat. oblast lidského těla: k. čelní, týlní, srdeční, bederní aj. 4. méně hodnotný materiál z okraje: dřev. krajový odřezek (z kmene po délce), krajní prkno s oblinou, odkorek, krajinka; kožel. kůže z břišních partií (zprav. hověziny); expr. zdrob. krajinka, krajinečka v. t.