krajní (†krajný) příd. 1. jsoucí na kraji: k. sedadlo; k. dům; k-ý vůz (Jir.); k. voják (v řadě) 2. sahající do krajnosti; výstřední, radikální, extrémní, přepjatý: k. levice; k. subjektivismus 3. svrchovaný, nejvyšší, největší, naprostý: k. obětavost, poctivost, houževnatost; k. lhůta nejdelší možná; octnout se v k-m nebezpečí; v k-m případě sáhnout ke zbrani není-li jiného východiska; k. rychlost nejvyšší možná, dosažitelná ap.; k-ý prostředek (Pal.); k-á bída (Zey.); mat. k. hodnota nejmenší n. největší; přísl. k 2, 3 krajně: k. levicový; – k. vážná situace; k. sobecký; podst. krajnost v. t.