kras, -u m. (6. j. -u, -e) (ze srb. driv. kelt.) geol. vápencové území rozrušené vodou (na povrchu i v podzemí) do typických útvarů (slepá údolí, jeskyně, krápníky ap.): vznik krasu; zeměp. Moravský k. oblast v severním okolí Brna s krasovými jeskyněmi a s propastí Macochou; — Kras, -u m. vápencová vysočina v severozápadní části Balkánského poloostrova; — krasový příd.: geol. k-é útvary, jeskyně; k-á oblast; k-é vody (např. ponorné říčky); → podst. krasovost, -i ž. geol. krasový původ, krasový ráz