krasoduch, -a m. (mn. 1. -ové, 6. -ších) kniž. vzdělaný člověk se smyslem pro krásu a umění; estét; často hanl. člověk, kt. o umění ap. pěkně mluví, ale povrchně: středisko k-ů; zádumčivý k.; – papíroví k-ové; krasoduchý příd. estétský: k-é pěstování poezie; → podst. krasoduchost, -i ž. krasodušství (J. Kvap.); — krasodušský příd. estétský: k-á společnost; → podst. krasodušství, -í s. estétství