kravál, kraval, -u m. (6. j. -u, -e) (z něm.) ob. expr. rámus, hluk; povyk, výtržnost: k. zaléhající z ulice; – dělat k-y; spustit, ztropit k.; rvačky a k-y; → zdrob. kraválek, -lku m. (6. mn. -lcích)