kronika [-ny-], -y ž. (z řec.) 1. zápis historických událostí v časovém postupu bez hlubšího sepětí n. vědeckého zpracování: Hájkova K. česká; čítat v starých k-ách 2. pravidelný chronologický zápis událostí: tištěná zpráva gamnasia s k-ou ústavu; divadelní k. denních listů; rod inná k.; obecní k. pamětní kniha; expr. vykládá, píše o tom celé k-y podrobně, zdlouhavě: o tom by se dala povídat celá k. velmi mnoho: přen. (často hanl.) to je živá k. (obce, celého okolí ap.) člověk, kt. zná a rád vypravuje příběhy (zprav. malého významu), jichž je pamětníkem 3. románová skladba zabírající tematicky rozsáhlé časové období; středověká k. o Tristanovi; Nová k. (podtitul Jiráskova díla U nás): → expr. zdrob. *kronička, -y ž. (Č. lid): — *kronikový příd.: k. záznam (Lit. nov.)