kropáč, -e m. 1. násadec s otvory (kropítko) u kropicí konve, umožňující jemné rozstřikování vody; kropicí konev sama: konev opatřená k-em; – kropit záhony k-em 2. círk. náčiní na kropení svěcenou vodou: kněz pokropil rakev svěcenou vodou z k-e; reakce se štítí pokroku jako čert k-e; přen. této shnilé monarchii (tj. Rakousku) vládnou šavle a k. armáda a kněžstvo; ♦ expr. tu máš, čerte, k.! (o nepříjemném překvapení) 3. tech. kovářské náčiní k hašení plamenů nad kůrou uhlí ve výhni 4. hist. (železný) k. husitská zbraň, koule na řetěze pobitá hřeby; → zdrob. kropáček, -čku m. (6. mn. -čcích, -čkách)