krotiti ned. (3. mn. -í, trp. -cen) (koho, co) 1. zbavovat přirozené divokosti, bujnosti, činit krotkým: k. lvy, tygry, dravou zvěř; přen. k. a spoutávat tok bystřin 2. mírnit, uklidňovat, utišovat: k. splašené koně; k. rozčileného člověka, k. svou vášeň, zvědavost, bojechtivost; přede mnou se dovedl k. přemáhat se ○ předp. po-, u- (pou-), z-, → nás. krotívati (o) bez předp.