krotký příd. (2. st. krotčejší, krotší) 1. zbavený přirozené divokosti, bujnosti; ochočený (op. divoký; plachý): k. lev; k-á opička; k-á zvěř; k-á straka 2. mírný, nevýbojný, nesmělý (op. divoký, prudký): k-á povaha; k-á satira; být k. jako beránek 3. iron. n. hanl. neostýchavý: ten je k., hned by všecko chtěl; panička je k-á a hoří hned (Jir.) povolná; → přísl. krotce (*krotko, Mah.) (2. st. krotčeji): srnka k. přiběhla; kůň se chová k.; sklepnice se chovala k mužům k. neostýchavě, příliš důvěrně; → podst. krotkost, -i ž.