kroupa, -y ž. (2. mn. krup) 1. obilné (zprav. ječné) zrno omíláním zbavené slupky: ječné, ovesné, pšeničné kroupy; jíst hrách a kroupy; jelita s k-mi; měla zuby jako kroupy (Svět.) bílé a drobné; měla srdce jako kroupu (Jir.) stísněné strachem; ♦ z toho ječmene nebudou kroupy (Šmil.) to se neuskuteční: expr. smát se jako Filip na kroupy (Vanč.) (čast. na jelito) hloupě, vyjeveně 2. nár. hrách a kroupy jeden z českých lidových tanců 3. kroupy mn. druh povětrnostních srážek v podobě malých nepravidelných kousků ledu; kroupa j. jeden takový kousek ledu: padaly kroupy; kroupy zničily úrodu; přišly kroupy krupobití; – kroupa jako holubí vejce; 4. miner. krušec 1; → zdrob. k 1 krupka v. t.