kroutiti ned. (3. mn. -í, rozk. kruť, trp. -cen) 1. (co) točením, stáčením (po délce) přivádět do jiné podoby n. polohy: k. si kníry; jemné prádlo nemáme při ždímání k. 2. (co) točením, stáčením vytvářet: k. povřísla, provaz; k. kornouty; k. si cigaretu točit, stáčet 3. (čím) pohybovat do kruhu n. sem a tam v oblouku; točit, otáčet: k. čepicí v ruce; k. prstýnkem na prstě; k. knoflíkem přijímače; k. očima (zamilovaně, výhrůžně ap.); k. při chůzi boky, celým tělem; k. hlavou (nalevo, napravo), přen. k. hlavou nad něčím divit se něčemu, projevovat pochybnost o něčem 4. (co) měnit, zjinačovat, překrucovat: k. paragrafy; k. všelijak rodnou řeč; k. svůj způsob mluvy šroubovat 5. k. to expr. a slang. dělat něco, vést si nějak; tančit; sloužit na vojně: kroutí to dobře; — kroutiti se ned. 1. zkrucovat se, zatáčet se, točit se: okraj koberce se kroutí; kroutí se jako červ, jako přišlápnutá žížala; kroutí se jí vlasy kudrnatí; řeka, cesta se kroutí; kroutil se bolestí svíjel se: k. se na židli vrtět se; koketně se kroutí pohybuje sem tam rameny, boky: ♦ ob. k. se (čast. točit se) jako holub na báni zálibně, rozpačitě ap. se otáčet na místě; být neklidný, nestálý 2. expr. (~; z čeho) vykrucovat se, vytáčet se: nevěděl co říci, jen se kroutil; kroutil se z toho, jak mohl ○ předp. na-, na- se, od-, od- se, po-, po- se, pře-, pře- se, při-, roz-, roz- se, s-, s- se, u-, u- se, vy-, vy- se, z-, z- se, za-, za- se, odkroutit si, → nás. kroutívati, kroutívati se (o) bez předp.