krušiti ned. (3. mn. -í) †1. (co) drtit, rozmačkávat: (perlík) tvrdý ocel kruší (Čech); květ, jejž pod kolesy kruší vůz vítěze (Vrchl.); k. svá pouta (Staš.) 2. kniž. (koho, co) trápit, skličovat, sužovat: stařenu kruší nemoc, samota; nevděk kruší srdce; k. nepřítele hladem; — krušiti se ned. kniž. (čím; pro co; nad čím; ~) soužit se, trápit se: k. se nemocí matky, pro neúspěch, nad zlým osudem; klopotně se kruší (Vrchl.) těžce pracuje ○ předp. roz-, z-