krváceti ned. (3. mn. -ejí) 1. (o člověku) trpět, být stižen vytékáním krve z porušených cév; zalévat se krví: k. z rány, z nosu, z úst; k. do tkání; přen. otcové krváceli za naši svobodu bojovali, bili se; – rána krvácí; vnitřně krvácel; přen. srdce (mi) krvácí úzkostí, žalem cítím velikou bolest, úzkost, žal; odejít s krvácejícím srdcem 2. bás. barvit se krvavě: západ krvácí; na kaštanech krvácelo listí (Šrám.) ○ předp. do-, vy-, z-, za-; → nás. krvácívati (o) bez předp.