krvelačný příd. chtivý, lačný krve; krvežíznivý: k-é zvíře; k. bojovník; k-é choutky; → přísl. krvelačně: k. žádat; → podst. krvelačnost, -i ž.: *krvelačník, -a m. (6. mn. -cích) krvežíznivec (Hál.)