krystal, -u m. (6. j. -u) (z řec.) 1. hmota v pravidelném tvaru s hladkými rovnými plochami a s výraznými hranami, vzniklém podle urč. řádu: k-y křemene, ametystu, soli, vápence; drúza k-ů; k-y se vylučují z roztoku; sněhové k-y; miner. tuhé těleso (anorganické n. organické) s jednotně periodickým trojrozměrným uspořádáním stavebních částic (atomů, iontů n. molekul) 2. sděl. tech. výbrus urč. minerálu mezi dvěma plochými vodiči, sloužící jako rezonátor elektrických kmitů; polovodičový k. krystal polovodičového materiálu (např. galenitu) sloužící k detekci (v krystalovém přijímači) 3. ob. krystalový rozhlasový přijímač; krystalka (ob.): poslouchat na k. 4. potrav. druh cukru v podobě drobných krystalků (vykrystalizovaných z kléru); krystalový cukr: hrubý, jemný k. †5. křišťál 1: pramen vody jako k. čisté (Něm.); → zdrob. krystalek, -lku m. (6. mn. -lcích): třpytící se k-y sněhu; — krystalový příd.: k-á průzračnost; k. tvar (Jir.); zast. k-á nádoba (Krásn.) křišťálová; miner. k-á plocha, hrana, souměrnost; k. shluk; k. úhloměr; k-á soustava; (v optice) k-á optika zabývající se výzkumem vlastností látek (zejm. v krystalickém stavu) v procházejícím světle; chem. k-á voda doprovázející některé sloučeniny v krystalické formě: fyz. k-á mříž, mřížka uspořádání atomů krystalu v pravidelném prostorovém útvaru; – sděl. tech. k. rozhlasový přijímač v kt. se používá k detekci polovodičového krystalu; k. detektor; – potrav. k. cukr druh cukru v podobě drobných krystalků, krystal; → přísl. *krystalově: tělesa k. srostlá (Matějček)