kterak (†kterako, Tyl) zájm. přísl. a sp. I. zájm. přísl. 1. táz. poněk. kniž. ptáme se jím nejč. po způsobu n. míře; jak I 1: k. se poznali?; k. se jmenuješ?; k. jinak?; k. nemám být veselý?; vypravoval, k. se tam dostal; děti se divily, k. to může být (Něm.); expr. (v řečnických otázkách): k. bych mohl přijít? samozřejmě nemohu 2. ve větách zvol. vyjadřuje míru a množství, zprav. velké, anebo překvapení, údiv, rozmrzení; jak velice, jak mnoho: k. se podivila neočekávané návštěvě!; k. se zklamal!; k. jsem nešťastný! †3. neurč. nějak: žádáme, můžeš-li k. tu tvrdost úmyslu svého změniti (Pal.); mohl hrůzou nebo k. jinak ty kacíře k poslušnosti připraviti (Jir.); ust. spoj. tak k. tak trochu; rozuměl jen tak k. (F. S. Proch.); jak k. všelijak, nestejně, různě; nejde se přímo domů, nýbrž jak k. (Herb.) 4. nář. s význ. srovnávacím, jako I, jak I 4: je to Kozina, hlava neústupná, k. dub tvrdá (Jir.) II. sp. výraz podřadicí 1. kniž. a zast. uvozuje vedlejší věty obsahové; že, jak II 2: začala jim (dětem) povídat o pastýři, k. měl tři sta ovec (Něm.); Pavlíček vypravoval, k. šel v lese a zabloudil (Erb.) *2. připojuje vedl. věty s význ. časovým, zatím co, když: v jedné zahradě, k. se procházíme, zaslechnu české slovo (Něm.)