kufr, -u m. (z něm. driv. fr.) 1. schránka z tužšího materiálu na přenášení (n. uschovávání) věcí, zejm. šatstva: cestovní k.; elegantní kožený k.; starý dřevěný k.; balit kufry expr. chystat se k odchodu, zprav. nedobrovolnému, k útěku 2. slang. název lokálu v někt. hostincích: stálí hosté "kufru" (Čap.-Ch.); klenutí kufru (V. Mrš.) 3. slang. kufry vysoké boty: ust. spoj. srazit kufry srazit podpatky v přímém stoji jako projev vojenské podřízenosti n. přepjaté úcty; zdrob. kufřík, -u m. (6. j. -u, 6. mn. -cích), expr. kufříček, -čku (6. mn. -čcích, -čkách), kufírek, řidč. kuférek, -rku (6. mn. -rcích) m.; kufrový příd.: k. zámek