kukla, -y (2. mn. -kel), poněk. zast. kukle, -e (2. mn. -í) ž. (z něm. driv. lat.) 1. pokrývka hlavy zahalující i uši a někdy i krk; veliký šátek na hlavu a na ramena n. čepec; (kdysi) část oděvu kryjící hlavu i horní část těla: kožená letecká k.; ochranná gumová k.; drátěná včelařská k.; bezpečnostní, potápěčská k.; šermířská k. helma; teplá pletená k.; přehodila vlněnou kukli (Staš.); aksamitová kukle (Něm.); středověká žákovská k.; mnišská k. kápě, kapuce; nář. šátek pod bradu uvázaný, kukuč (Jir., A. Mrš.) 2. (jen kukla) zool. vývojové stadium hmyzu mezi larvou a dospělým hmyzem; pupa: mravenčí kukly 3. řidč. maska, škraboška: strhnout kuklu; bohyně v selské kukli (Svět.); shodit kuklu, přen. přestat se přetvařovat, ukázat svou pravou podstatu 4. ryb. kruhová síť na lov ryb, která má na vnější straně šňůru, do níž je zapleteno olovo 5. nář. kabřinec 1 (Jir.); → zdrob. kuklička, -y ž.