kupředu (*kpředu, Něm., *kepředu, Jir.) přísl. 1. (prostorově) vpřed, dopředu: sklonit hlavu k.; kráčet k.; dostat se k., přen. postoupit, vyniknout; ♦ práce šla rychle k. zdárně pokračovala; k., zpátky ni krok (Tyrš, Gottw.), zprav. přen. heslo vybízející k pokračování v něj. úsilí 2. (časově) dopředu, předem, napřed: dostávat plat k.