kurfiřt, řidč. kurfirst, -a m. (z něm.) hist. (v středověké německé říši) kníže oprávněný volit císaře: říšský k.; kurfiřtský, řidč. kurfirstský příd.: k. sněm; k-é právo; → podst. kurfiřtství, řidč. kurfirstství, -í s. úřad kurfiřta