kvádr, -u m. (6. j. -u) (z něm. driv. lat.) 1. geom. mnohostěn ohraničený šesti obdélníky, z nichž protilehlé jsou shodné: objem kvádru 2. stav. opracovaný stavební kámen krychlového n. hranolového tvaru: pískovcové, žulové kvádry; přen. bude-li každý z nás z křemene, je celý národ z kvádrů (Ner.) pevný, nepoddajný; → zdrob. kvádřík, -u m. (6. j. -u, 6. mn. -cích); příd. kvádříkový, kvádřičkový: k-é zdivo; — kvádrový příd.: k. chodník; k-é zdivo; k-á podezdívka z kvádrů; k. tvar moderních budov