kvésti, kvísti ned. (1. j. kvetu, zast. a obl. květu, rozk. kveť, bud. pokvetu, min. kvetl, podst. kvetení, přech. přít. kveta) 1. mít květy, být v květu: tulipán, růže kvete; na jaře kvetou ovocné stromy; kvetoucí obilí, louky; přen. voda kvete je pokryta drobnými vodními rostlinami rostoucími ve velkém množství při hladině; nehty kvetou mají bílé skvrny; kvete mu nos má nos rudý; vlasy mu kvetou šedivějí, prokvétají; ♦ (za války) kvetla jim (šmelinářům) pšenice dobře se jim dařilo, měli zisky; růže mu nekvetou nemá úspěch 2. vypadat svěže, zdravě, kypět zdravím: ještě nikdy nezastonal, jen kvete; to dítě má kvetoucí tváře růžové; k. spokojeností, štěstím; dívka kvete do krásy růstem, rozvojem se stává krásnější 3. zdárně se vyvíjet; prospívat, vzkvétat, dařit se: doba, kdy kvetla řemesla; obchod, umění kvete; za války kvetlo šmelinářství bujelo; přen. práce jí kvete pod rukama; štěstí mu kvete; láska kvete v každém věku (rč.) 4. kniž. (čím) jiskřit, svítit, skvít se, pestřit se: nebe kvetlo hvězdami ○ předp. do-, na-, od-, pro-, roz- (poroz-), vy- (povy-), vz-, za-