kvítí, -í s. 1. květy; květiny: polní, luční k.; natrhat plný klín k.; kytička z devatera k.; v lid. názvech rostlin svatojánské k. kopretina; máslové, májové k. blatouch; – děti byly jako k. (Něm.) čisté, upravené; mít dluhů jako k. mnoho; přen. cesta jeho života byla poseta kvítím byla šťastná; Hřbitovní k. básnická sbírka Jana Nerudy; ♦ pro jedno k. slunce nesvítí (pořek.) výraz na odiv stavěné n. předstírané lhostejnosti odmítnutého n. projev útěchy odmítnutému 2. žert. n. iron. řidč. nezvedené dítě n. dospělý člověk provádějící nezbednosti; nezbeda, dareba, kvítko: čertovo k. (Bezr.); → expr. zdrob. *kvítíčko, -a s. (Koll., Baar, Herb.)