květ, -u m. (6. j. -u) 1. rozmnožovací orgán rostliny, často krásného tvaru a barvy: velký, malý k.; poupě se rozvíjí v k.; červené, modré květy; bílý k. lilie; vonné květy růží; jabloňový k.; nasazovat na k. tvořit poupata; vařit čaj z lipového květu; dívka jako k. sličná; hluchý k., přen. bezcenná věc; přen. mládí k. nám v líci neuvadne (Čech); květy poezie básně; bot. část těla jevnosnubných rostlin složená z pohlavních orgánů (tyčinek a pestíků) a zprav. z obalů (okvětí ap.) 2. květina: trhat polní květy; kytice z horských květů; vodní k., žabí k. drobné vodní rostliny rostoucí ve velkém množství při hladině; ledové květy na oknech; Květy název časopisu; bot. babí k. v. babí 3. kvetení; rozkvět: stromy v květu; přen. být v květu let v plné síle, v nejlepších letech; umění bylo v nebývalém květu 4. kniž. vynikající, vrcholný zjev, výtvor; výkvět, vrchol: nejkrásnější květy světové hudby vynikající hudební díla 5. co připomíná květ: nehty s bílým květem s bílými skvrnami; víno výborného květu buketu; potrav. (muškátový) k. sušený oranžově žlutý míšek semen muškátovníku pravého, známé koření, maciz; piv. sladový k. usušené kořínky zeleného sladu; mysl. bělavý konec kamzičího vousu a štětky; chem. sirný k. čistá síra v jemném prášku; → zdrob. kvítek, kvíteček v. t.