kvalifikace, -e ž. (z lat.) 1. způsobilost, schopnost (zprav. získaná něj. průpravou): místo odpovídá k-i pracovníka; zařazovat podle k.; mít k-i pro určitý obor; zvyšovat si k-i; jazyková k.; tělesná, mravní k.; k. závodníka pro soutěž 2. odborné hodnocení, odborný posudek: dostat dobrou k-i; podat o někom k-i; úřední k. učitele; student s nejlepší k-í oceněním prospěchu, klasifikací; práv. k. činu právní zhodnocení; trestní k. loupeže; sport. k. závodníka, družstva zařazení do výkonnostní třídy ap.; — kvalifikační příd.: k. tabulka, řízení, komise, zkouška; sport. k. turnaj, utkání, zápas rozhodující o postupu do vyšší soutěže, do vyšší výkonnostní třídy